Milí přátelé, nabízíme vám krátká zamyšlení nad životem s dětmi. Během léta budou postupně přibývat, jak budou vyvstávat vzpomínky na uplynulý školní rok a myšlenky, které mě jako ředitelku MŠ Milosrdných bratří napadaly v každodenním životě s dětmi. V našem konceptu hrají výraznou roli "ctnosti", protože projekt Výchova ke ctnostem se stal jedním z jejich pilířů. A právě tyto ctnosti a způsob práce s nimi stojí za myšlernkou tohoto malého seriálku pro vás. Ať je vám inspirací a novou energií pro každý den
s vašimi dětmi, nejen o těch to prázdninách. Petra Vojtěchová
"Chybami se člověk učí"
Zvídavost
Od malička jsme často slýchali, že za chyby se platí. Dostávali jsme za ně špatné známky, červené opravy v sešitech nebo pocit, že chyba znamená „konec světa“. A je pravda, že některé chyby mohou mít vážné následky. Proto je důležité učit děti odpovědnosti a vnímat důsledky svého jednání.
Zároveň ale dětství je právě tím obdobím, kdy mají děti prostor zkoušet, objevovat a učit se. Jsou pod našimi křídly, v bezpečí vztahů, které jim dovolují udělat krok vedle a znovu ho napravit. Chyba nemusí být konec. Může být začátkem pochopení. Může nám ukázat, co ještě neumíme, co můžeme udělat jinak a kam se můžeme posunout.
Veďme děti k tomu, aby se svých chyb nebály a aby je nevnímaly jako důkaz toho, že nejsou dost dobré. Učme je zastavit se, podívat se, co se stalo, přijmout odpovědnost a hledat novou cestu. Protože člověk neroste tím, že nikdy neudělá chybu. Roste tím, že se z ní dokáže poučit.
Chyba není selhání. Je to příležitost učit se, měnit a zrát.
„Dobré slovo i železná vrata otvírá.“
Laskavost
Někdy můžeme mít pocit, že laskavost znamená velká gesta. Přitom často začíná úplnými maličkostmi: úsměvem, trpělivým vyslechnutím nebo obyčejným „děkuji“ a „prosím“. Naši předkové věděli, že slova mají sílu. Mohou druhého povzbudit, dodat mu odvahu nebo mu připomenout, že na své starosti není sám. Právě proto říkali: „Dobré slovo i železná vrata otvírá.“ Laskavost není něco, co dětem jednoduše vysvětlíme. Učí se jí tím, že ji zažívají každý den. Když slyší, jak spolu mluví dospělí. Když vidí, že si lidé umějí poděkovat, omluvit se nebo si navzájem pomoci. Když na ně mrkneme při letmém setkání pohledů.
A možná je stejně důležité učit děti také laskavosti k sobě samým. Přijmout,
že ne všechno se podaří napoprvé. Že chyba z nás nedělá horšího člověka.
A že stejně jako s druhými můžeme i sami se sebou mluvit s respektem.
Laskavost totiž není jen ctnost. Je to způsob, jakým každý den vytváříme svět kolem sebe.
Otázka na závěr
Jakým dobrým slovem dnes můžeme otevřít pomyslná „železná vrata“
u vašeho dítěte, partnera nebo třeba i u sebe sama?
„Všechno má svůj čas.“
Všímavost
„Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas.“
(Kazatel 3,1)
Celý rok žijeme v rytmu povinností. Je čas vstávat, pracovat, učit se, plánovat, stíhat. A pak přijdou prázdniny. Nejsou jen přestávkou ve školním roce. Jsou připomínkou, že život má svůj přirozený rytmus.
Je čas pracovat.
Ale je také čas odpočívat.
Je čas svěřit děti učitelům.
Ale je také čas být s nimi.
Je čas něco děti učit.
Ale je také čas učit se od nich – radovat se z maličkostí, zastavit se u berušky
na listu nebo poslouchat příběh, který by nám v běžném pracovním dni možná připadal příliš dlouhý.
Děti nepotřebují prázdniny dokonale naplánované. Nepotřebují každý den nový zážitek. Potřebují především cítit, že jsme s nimi. Že máme čas naslouchat, společně se smát, mlčet, objevovat svět nebo jen sedět vedle sebe.
Možná právě o tom mluví stará moudrost: „Všechno má svůj čas.“
Přejeme vám, aby letošní prázdniny byly časem, kdy nebudete muset všechno stihnout. Aby byly časem všímavosti – k sobě navzájem, k přírodě i k drobným okamžikům, které se nedají naplánovat.
Protože děti budou jednou vzpomínat na to, co bychom nejméně čekali.
„Všechno zlé je k něčemu dobré.“
Odolnost
Kolikrát jsme už jako rodiče nebo prarodiče měli chuť zvolat: „Pozor, spadneš!“, „Nelez tam!“, „To nezvládneš!“
Je to přirozené. Když své děti milujeme, chceme je chránit. Jenže právě prázdniny dětem nabízejí něco, co se nedá naučit z knížek ani od dospělých. Nabízejí jim vlastní zkušenost. Výlet v dešti, bahno na botách, výpravu do lesa, první noc pod stanem, vysoký kopec, který se zdál být příliš náročný nebo strom, na který se napoprvé bály vylézt. Ne každá nepříjemnost je ale neštěstím. Některé drobné překážky se stávají příležitostí objevit vlastní sílu. A právě to nám připomíná staré přísloví:
Všechno zlé je k něčemu dobré.
Neznamená to ovšem, že máme děti vystavovat nebezpečí nebo jejich trápení zlehčovat. Znamená to věřit, že s naší blízkostí a podporou dokážou zvládnout mnohem více, než si někdy myslíme. Snažme se vytvářet prostředí, ve kterém děti mohou přiměřeně riskovat, zkoušet nové věci, dělat chyby a znovu se o něco pokusit. Právě tak se rodí odolnost – ne z dokonalosti, ale ze zkušeností. Možná si děti jednou nebudou pamatovat, kolikrát jsme je varovali. Ale možná si budou pamatovat, že jsme věřili, že to dokážou.
"Ve dvou se to lépe táhne."
Spolupráce
Ve školce děti každý den objevují, že některé věci se dělají lépe společně. Přenést těžkou židličku, připravit svačinku, postavit velkou stavbu nebo uklidit rozsypané korálky. Každý přiloží ruku k dílu a práce jde najednou lehčeji.
Není to jen praktická dovednost. Je to zkušenost, že na některé věci nemusíme být sami. Prázdniny jsou krásnou příležitostí tuto zkušenost zažívat i doma. Spolupráce totiž nevzniká tím, že o ní dětem vyprávíme. Vzniká v obyčejných chvílích. Když společně připravujeme večeři. Když každý sbalí něco do kufru
před výletem. Když stavíme stan, zaléváme zahradu nebo společně vaříme.
Děti mají přirozenou touhu být užitečné. Chtějí patřit do rodiny a mít pocit,
že jejich pomoc má smysl. Někdy nám možná připadá rychlejší udělat
všechno sami. Jenže právě tehdy dítě přichází o možnost zažít radost
z toho, že bylo součástí společného díla.
Naši předkové to vystihli jednoduše: „Ve dvou se to lépe táhne.“
Možná právě letošní prázdniny nabídnou spoustu příležitostí objevit, že když každý přispěje tím, co umí, není jen méně práce jen na dospělých, ale je také více radosti ze společně stráveného času.
