Montessori pedagogika

 
Naše mateřská škola zvolila jako východisko pro práci s dětmi
pedagogiku Marie Montessori, italské lékařky žijící v letech
1870–1952. Koncept Marie Montessori spočívá (zjednodušeně
řečeno) v porozumění dítěti a jeho stupni vývoje, identifikaci
sensitivní fáze, v níž se dítě právě nachází, a přípravě prostředí,
které by reflektovalo právě tyto fáze a celkově vývojovou úroveň
dítěte. Tento koncept se při vzniku mateřské školy jevil jako
nejpřiléhavější k idejím, které měla mateřská škola naplňovat -
pomáhat potřebným, a to nejpotřebnějším ze všech. I když
Montessori pedagogika bývá často spojována s metodami
vhodnými pro děti s postižením, v mateřské škole vnímáme, j
ak přínosná je pro všechny děti, které se zde vzdělávají.
Každé dítě je totiž na nějaké úrovni svého vývoje, každé se
může učit něco nového a každému můžeme připravovat prostředí,
které je právě jemu "šité na míru".
 

Pro malý vhled do Montessori pedagogiky vkládáme několik základních pojmů,
někdy ve formě citace z knihy Marie Montessori s názvem Absorbující mysl::

 

Absorbující mysl

"Odhalení schopnosti dětské psychiky absorbovat okolní svět bez vědomého úsilí
vyvolá jednoho dne revoluci ve vzdělávání. Na základě uvedených skutečností je
již snadné pochopit, proč je první období vývoje člověka od narození do 6 let
období, v němž se formuje jeho osobnost, tím nejdůležitějším. V žádném
z následujících období dítě tolik nepotřebuje promyšlenou pomoc, ale na druhou
stranu také žádná z překážek stojících mu v cestě nemá takový vliv na rozvoj
jeho příštích schopností.

Měli bychom proto pomáhat malému tvorečkovi ne proto, že je slabý a bezmocný,
ale proto, že je nadán nesmírnou tvořivou energií, a proto, že tato energie je velmi
křehká a bez láskyplné a promyšlené pomoci může být snadno zmařena. Právě
této energii musíme chtít pomáhat, ne samotnému dítěti, natožpak jeho slabosti.
Pokud pochopíme, že tato energie se skrývá v nevědomých vrstvách psychiky
a jejím posláním je budovat vědomí prostřednictvím zkušeností získávaných
v aktivní interakci s okolním světem, pak musíme také připustit, že psychika
dítěte je zcela odlišná od naší a my k ní nemůžeme přistupovat přímo třeba
verbálními instrukcemi.

Celé pojetí vzdělávání se pro první období života (0–6 let), v němž se nevědomé
stává vědomým a v němž se formují schopnosti typické pro člověka, musí změnit.

Máme-li opravdu napomáhat psychickému rozvoji jedince, nemůže se vzdělávání
omezit na donucování dítěte zapamatovat si naše slova a myšlenky. Nová cesta
vzdělání, kterou je nutno se dát, spočívá v napomáhání duševnímu rozvoji dítěte
při využití jeho vlastní, nesmírně silné, avšak naprosto specifické duševní energie."          

                                                      

Senzitivní období

 „Přizvat dítě k účasti na naší práci může být obtížné, ale nestojí nic. Náš čas je
daleko dražší dar, než materiální věci.“
                                                                               

Děti předškolního věku jsou během svého vývoje „vnímavé“ v různou dobu
na různé podněty. Tuto časově ohraničenou vnímavost nazývá Maria
Montessori sensitivním obdobím. Je úkolem dospělého, aby postřehl,
ve kterém sensitivním období dítě v daném okamžiku je a nabízel mu právě
takové činnosti, které mohou vnímavost pro dané téma v danou chvíli sytit.

 

Připravené prostředí

Připravené prostředí je jedním ze základních pilířů, na kterých stojí práce
v Montessori třídách. Vše je připraveno tak, aby mohly být děti samostatné,
aby se cítily bezpečně a mohly tak otevřít svoji duši novým věcem.
Hrou v Montessori třídách je práce s pomůckami, které jsou připravené
v návaznosti na senzitivní období jednotlivých dětí.

„Tak jsme se přesvědčili, že vzdělávání není něco, co dělá učitel, ale že je to
přirozený proces, který probíhá samovolně v každé bytosti. Jeho podstatou
není naslouchání slovům, ale praktická zkušenost, kterou jedinec získává
při aktivním působení na své okolí. Úkolem učitele tedy není mluvit, nýbrž
promyslet a připravit takový sled motivačních prvků, které by děti vedly
ke spontánnímu vstřebávání vědomostí a osvojování dovedností
ve speciálním, pro ně připraveném prostředí.“

 

Normalizace

„Jedním z nejzákladnějších předpokladů pro rozvoj dítěte je schopnost
soustředění. Na ní spočívá základ osobnosti dítěte a od ní se odvíjející
sociální chování. Dítě musí přijít na to, jak se soustředit a k tomu potřebuje
nalézat ve svém okolí předměty, na které je možno soustředění vázat.“

 

Učitel

Je v Montessori třídě nedílnou součástí připraveného prostředí. Vede děti
k samostatnosti, kritickému myšlení, stará se o prostředí a provází děti na jejich cestě k poznávání nového.

 

Oblasti vzdělávání

V Montessori třídách jsou typické oblasti vzdělávání dětí. První z nich je oblast
praktického života. Pomůcky praktického života se týkají rozvoje sebeobsluhy,
péče o sebe i o okolí.

Smyslová výchova je realizována skrze systém aktivit a pomůcek pro rozvoj
zraku, sluchu, hmatu, čichu, chuti, vnímání prostoru, tvarů, délky, šířky, průměru, teploty, váhy.

Matematika zahrnuje pomůcky týkající se počítání do deseti, uvedení do desítkové
soustavy, uvedení do početních operací a přechod k abstrakci.

Jazyk je stěžejním pracovním programem pro každé dítě v období do 6 let.
Skládá se z mluveného jazyka, rozvoje slovní zásoby, čtení a psaní. Absorbování
mateřského jazyka, rozšiřování slovní zásoby, povídání, předčítání, poslouchání,
poznávání obrázků, písmen. Do této oblasti patří také celá oblast grafomotoriky a psaní.

Výchova k míru

Je oblastí dotýkající se mezilidských vztahů, emocí, řešení konfliktních situací,
rozvoje ctností, respektování hranic svých i toho druhého.

 

pohádková kniha

00-titulka

001502